S Almou po boku
Ve své prvotině se vyznávám ke své lásce k lesu a přírodě vůbec.
Vnímavý a citlivý čtenář najde mezi řádky to, co jsem chtěl sdělit všem. Totiž to, že myslivost je nejenom koníček, ale i životní styl.
Není jen o lovu, ale především o práci pro zvěř, les a potažmo i pro ostatní lidi. Vždyť myslivci dělají i to, co laik nevidí a bohužel mnohdy i vidět nechce.
Jde nejen o vysazování stromků, záchranu zvěře při senosečích, ale i práce na instalaci a údržbě pachových ohradníků, a mnoho dalšího.
Rozumný myslivec ví, kdy má nechat pušku na rameni a naopak kdy je třeba zasáhnout.
Svým vyprávěním vtahuji čtenáře do děje natolik, že má pocit jakoby lesem šoulal spolu se mnou a mojí Almou.
"V půli měsíce září bývám každoročně zasněný. Vytrvale prší od včerejšího večera. Zpod přivřených víček bedlivě pozoruji starého, hřivnatého jelena. S mrmláním pomalu táhne bukovým náletem. Zastaví se a setřásá ze sebe kapky vody, které kolem jeho těla tvoří svatozář .
Vím jistě, že se spolu jednou v milovaných Jeseníkách setkáme."
Jsem přímo vášnivým lovcem zvěře myslivosti škodící. Věřím, že nejen začínající myslivci s podobným zaměřením najdou v mém vyprávění praktické rady a triky, kterými lov lišek a kun udělají účinnější.
Motto: Až opadne poslední list, mráz pevně zakove půdu a napadlý sníh zbarví vše doběla, teprve tehdy se naplno rozproudí krev v žilách lovce škodné ...